Jmenuji se Kirja Taitava a je mi 12 let. Na tomto blogu nejdete mé povídky všeho druhu, jednodílné i vícedílné, krátké i dlouhé. Najdete zde i mé zážitky, básničky a názory, odkazy na mé oblíbené stránky a informace o mně. Budu ráda za každý komentář. Komentáře beru jako důkaz, že jste při čtení neumřeli nudou a máte dost sil, napsat, co si o tom myslíte:) S jakýmkoli dotazem, připomínkou či upozorněním se, prosím, obrať na Kirjabooks@gmail.com

Anna

28. června 2015 v 19:26

Tak tu máte tu povídku, kterou jsem slibovala:)



Plameny pomalu olizovali svými horkými jazyky stromy a šířily se dál a dál. "Marico, utíkej! Uteč!" volala mladá žena, která se snažila, zachránit alespoň něco z jejího malého majetku. Dívka se zrzavými vlasy se třásla strachy. V rukou držela panenku. "Mami! Mami! Honem pryč!" křičela ta dívka svým tenkým hláskem a oči si zakrývala rukama. "Pojď, ale rychle. Vojáci už tu skoro jsou!" Matka Marici se zvedla držíc v ruce zlatý náramek, chytila Maricu a obě utíkaly pryč, sukně se jim třásly ve větru. Brzy narazila matka na jakýsi podzemní kryt. Otevřela ho. "Marico, rychle dovnitř! Rychle!" křikla a holčička pomalu začala spouštět jednu nohu do té hluboké propasti pod ní. Matka ji ale strčila, zavřela kryt a brzy byla u dcery. "Nechala jsme tam Annu!" plakala Marica. "Nemůžeme odsud, Marico. Vojáci by nás zabili, vždyť to víš." "Ale mami!" "Ne." Marica propukla pláči a dlouho se zalykala slzami, dokud neuslyšela dusot koňských kopyt a nezbystřela. To jeli vojáci. Zastavili se přímo u krytu, který byl ale skoro neviditelný. "Kde jsou?!" křičel muž na velkém hnědákovi, "Kde jsou ty ženský?!" "Pane!" křikl jeden voják, seskočil z koně a sebral panenku. "Panna? Běžely tudy!" zahřměl ten muž. "ANNO!" zakřičela Marica, když slyšela, jak se chystá ten voják, podpálit její panenku. "Slyšel jste to, pane?" ozvalo se. "Jsou pod zemí! Najděte je, kopejte!" zavelel ten muž. Marica nedostala pohlavek, matka ji s pláčem obejmula. Kryt byl samozřejmě brzy odhalen.
Hodinu po této události bylo kukuřičné pole, kde se vše odehrálo spálené na prach. Všude byl jen černý prach. A Anna ležela netknutá přímo uprostřed pole a v podivně mrtvých očích se jí lesklo nebe.

O 100 LET POZDĚJI
Výstava trvala jen týden. Nesla název "Poklady z půdy" a lidé na ni přinesli spoustu starožitností. Byli tam skříně, stoly, nádobí i vázy. Přímo uprostřed výstavní síně se ale nádherně vyjímala panenka se zlatými vlásky až po lokty, podivně modrýma očima a světlounce modrými šaty. Měla zlatý řetízek, na kterém stálo ozdobným písmem "Anna" . "Není moc stará, ale její majitelé nevěděli, kam s ní. Tady u nás se dostane k těm největším sběrateli panenek." Vysvětloval průvodčí. Výstava byla opravdu velmi výnosná. Za tři dny se vybralo 5 000 zlatých.
Byl večer, tma a zima. Ve výstavní síni zhasla všechna světla, odešli všichni návštěvníci a celou místnost hlídaly jen dvě kamery. "HOŘÍ! HOŘÍ!" křičel někdo a hned zavolal hasiče, kteří místnost uhasili. "Někdo ten požár musel způsobit úmyslně!" volal organizátor a nový majitel všech starožitností, které lehly popelem. "Pane, jedna kamera to přežila. A nejen kamera." Řekl hasič a šel spolu s organizátorem do trosek pronajatého prostoru. "Ta panna!" hekl organizátor. Uprostřed popele, trosek a ohořelého dřeva ležela naprosto netknutá Anna. "Kde je ta kamera?" zeptal se. "Tady. Pojedeme na policejní stanici, pak se ji pokusíme, spustit."
Na policejní stanici bylo teplo. Organizátor vzal panenku s sebou a kameru též. Policisté nahráli video pro větší kvalitu obrazu na počítač a stiskli "Spustit!". Kamera zabírala místnost. Měla i noční vidění. Panna ležela nehnutě ve své vitríně. Najednou jakoby její oči změnily barvu. "To bude jen nějaký stín nebo chyba." Poznamenal šerif. V tom panna začala hořet. Plameny se rozšiřovaly a rostly. Potom byly uhašeny a vše kromě Anny bylo proměněno v popel. "To… To…" koktal šerif a pokřižoval se, "To byl asi ďábel!"


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Slimak Slimak | 29. června 2015 v 12:52 | Reagovat

Tak to je nejlepsi povidka na tomhle blogu! Blahopreju... Je taky dost strasidelna :)

2 Kirja Kirja | Web | 29. června 2015 v 13:11 | Reagovat

Ou, fakt?:D Díkyy:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama