Jmenuji se Kirja Taitava a je mi 12 let. Na tomto blogu nejdete mé povídky všeho druhu, jednodílné i vícedílné, krátké i dlouhé. Najdete zde i mé zážitky, básničky a názory, odkazy na mé oblíbené stránky a informace o mně. Budu ráda za každý komentář. Komentáře beru jako důkaz, že jste při čtení neumřeli nudou a máte dost sil, napsat, co si o tom myslíte:) S jakýmkoli dotazem, připomínkou či upozorněním se, prosím, obrať na Kirjabooks@gmail.com

Anna kapitola 2.

29. června 2015 v 14:19
Rebeca seděla ve svém pokoji. "Tak co, Rebeco? Líbí se ti panenka?" zeptal se šerif, který právě snídal. "Ano, tati, je hezká. Jen se s ní špatně hraje, má totiž porcelánový obličej. A v hlavě jí něco divně chřestí." "Chřestí? Ukaž, půjčím si ji." Šerifa zaujala zmínka o tom, že má panenka něco v hlavě. Zatřásl s ní a opravdu se ozvaly nárazy o vnitřní strany hlavy. "Rebeco… budu tu panenku muset odnést, koupím ti jinou, ano?" "Ne! Nech Annu být!" "Rebeco! Nebuď drzá!" pohrozil šerif a vzal dceři panenku, "Potřebujeme ji k vyšetřování." Rebecu jako by popadl obrovský záchvat vzteku. Běhala, křičela, mlátila kolem sebe a vřískala, ať otec nechá pannu být. "Do pokoje, Rebeco!" zakřičel šerif, kterého už chování jeho dcery dopálilo. Rebeca vzala vázu, prohodila ji oknem a utekla do pokoje. Takhle ji šerif ještě zuřit neviděl. Jeho pětiletá dcera se opravdu chovala podivně.
"Rozbijte té panence hlavu, něco v ní je." Přikázal šerif policistům, kteří jeho příkaz poslechli. Nejprve se pokusili, rozříznout panně hlavu nožem, ale bez výsledu. "Sakra, z čeho je vyrobená?" divil se šerif. Když to nešlo ani ničím jiným, vzal jeden z policistů kámen a mrštil s ním o panenčin obličej. Kámen se roztříštil na dvě poloviny, které se odrazily od panenky obrovskou rychlostí přímo policistovi d obličeje. "Zničte tu pannu!" zahřměl šerif netrpělivě. Panenka se najednou napřímila a svýma mrtvýma očima se zadívala na šerifa. "Udělejte něco!" křičel na policisty šerif, ale policisté leželi na zemi. Světla se rozblikala, jen kolem panenky byla slabá krvavě rudá záře, která zvýrazňovala její mrtvé, modré oči. "Co… Co to sakra?" koktal šerif. Panna na něj stále upírala pohled, ale šerif se tím svým vyhýbal jejím očím. Potom se jí zadíval upřeně do očí a spadl na zem, stejně jako Anna. Světla se rozsvítila. Pět policistů a šerif leželi na zemi bez známek života spolu s panenkou. Mezi jejich těly se procházela malá dívenka, Rebeca. "Anno, jsem zpět. Promiň, že jsem tě tam nechala, ti vojáci tě málem zabili!" vzlykla dívka a přitiskla si pannu k hrudi. "Ať se to neopakuje, Marico." Ozvalo se a dívka s panenkou odešly ven
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama