Jmenuji se Kirja Taitava a je mi 12 let. Na tomto blogu nejdete mé povídky všeho druhu, jednodílné i vícedílné, krátké i dlouhé. Najdete zde i mé zážitky, básničky a názory, odkazy na mé oblíbené stránky a informace o mně. Budu ráda za každý komentář. Komentáře beru jako důkaz, že jste při čtení neumřeli nudou a máte dost sil, napsat, co si o tom myslíte:) S jakýmkoli dotazem, připomínkou či upozorněním se, prosím, obrať na Kirjabooks@gmail.com

Enkeli 1. kapitola

16. června 2015 v 21:59 |  Mé povídky-Nezařazené
Slunce pomalu prořízlo svým světlem hustý zelený porost a osvětlilo vesnici Kivallin, která se nacházela kdesi daleko od míst, kde to my dobře známe. Vesnička byla malá a tvořilo ji patnáct malých domků se slaměnými střechami, potok, jeden větší bambudový dům a velké ohniště. Nechybělo několik polí a ohrada s dobytkem.

Malý chlapec Enkeli (Česky Anděl) se protáhl. Pod jeho holým hrudníkem přímo prosvítala žebra. Měl černou kůži, černé vlasy a černé oči, jen jeho kožené kraťasy byly světle hnědé. Měl velké rty a výrazné řasy, byl velmi vychrtlý, ale přesto vypadal docela spokojeně. Dnes mu bylo dvanáct let. Vyběhl z domku, ale nikdo zatím nebyl vzhůru, jen krávy se v ohradě navzájem nervózně strkaly. "Bůůůůů !" napodobil je Enkeli, čímž vzbudil polovinu vesničky. "Bůůůůůůůů!" odpovídaly krávy. Enkeli se zasmál a vrátil se zpěd domů, kde ležel jeho strýc a spal. Byl to starý, šedovlasý muž. Enkeli se rozhlédl a chopil se první zbraně, kterou spatřil. Byl to kamenný oštěp. Jakmile ucítil jeho váhu v ruce, připadal si silnější, než doopravdy byl. Ještě jednou se rozhlédl a pak se pomalu vytratil ven.

Prales byl nebezpečné místo. Enkeli se ani nak nebál gepardů a jiných šelem, jako jedovatých pavouků, hadů a jiné malé havěti. Postupoval pomalu a každý krok si pečlivě promýšlel, než svou bosou nohou došlápl na vlhkou zem. Pidobné výpravy pořádal často, takhle ráno obzvlášť. V černýchočích se mu leskl nával nervozity, adrenalinu, strachu i radosti a koutky úst mu sklouzly do lehkého úsměvu. Rychle přejel očima po okolí a šel dál.

Dlouho se nic nedělo a on se přestal soustředit, cot byla chyba...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama