Jmenuji se Kirja Taitava a je mi 12 let. Na tomto blogu nejdete mé povídky všeho druhu, jednodílné i vícedílné, krátké i dlouhé. Najdete zde i mé zážitky, básničky a názory, odkazy na mé oblíbené stránky a informace o mně. Budu ráda za každý komentář. Komentáře beru jako důkaz, že jste při čtení neumřeli nudou a máte dost sil, napsat, co si o tom myslíte:) S jakýmkoli dotazem, připomínkou či upozorněním se, prosím, obrať na Kirjabooks@gmail.com

Enkeli 5.kapitola

20. června 2015 v 8:14 |  Mé povídky-Nezařazené
http://kirja3.blog.cz/1506/enkeli-4-kapitola - přečtěte si i 4, kapitolu:)

Enkeli chvíli odpočíval. Potom vstal a znovu se pokusil, vytáhnout kudlu z kmene stromu, ale marně. Povzdechl si a šel dál. Ze stromu se zdál být prales ohromě veliký, ale Enkeli si stejně stihl alespoň částečně určit směr, kterým pravděpodobně bude střed pralesa. Oštěp držel pevně v ruce, občas si lokl vody, ale nezastavil se. Opravdu chtěl získat tu věc. Musel se ale vrátit do západu slunce a čas se mu neuvěřitelně krátil.

Prales byl hustší a hustší, Enkeli se pracně prosekával přes keře, stromy a lijány. Nejednou ho vylekal had, ale vždy se tiše proplížil pryč. Problém byla hmyzí havěť, která Enkeliho nenechala na pokoji. Zatím nenarazil na žádné velké zvíře, ale představa rozzuřeného geparda se mu moc nelíbila, stejně jako představa, že by na něj musel použít svůj oštěp. Ohnal se oštěpem po liáně a rozsekl ji. Byl to ostrý kamenný oštěp, který zdolal bez problému skoro každý materiál. Dalo se s ním házet do dálky - k tomu byl taky určený, ale Enkeli ho nosil u sebe jako meč. Dalo se s ním házet, bodat, řezat a většinou nepotřeboval nabrousit. Enkeli si ho vyrobil před rokem.

Podle toho, že prles houstl a houstl, tušil Enkeli, že se blíží ke středu pralesa. S hekáním si prodíral cestu ke stromu s těmi podivnými plody, tak jako se prodíral prync trním k Šípkové Růžence. "Uáááá!" zakřičel, když přerazil malý bambus na polovinu, protože z něj odletěla tříska přímu Enkelimu do oka. Chvíli se dál prosekával houštím, až najednou uviděl něco, co mu vyrazilo dech. Vypadalo to, skoro jako údolí, kde ráno byl. Byly tam tři vodopády, jezero a několik stromů... A jeden větší strom, který byl i v údolí, které znal. "To je ten strom?! Stačilo jít jenom do údolí a měl bych to!" zanadával Enkeli a utrhl jeden z červených plodů. Cesta zpátky do vesnice nebyla dolouhá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama