Jmenuji se Kirja Taitava a je mi 12 let. Na tomto blogu nejdete mé povídky všeho druhu, jednodílné i vícedílné, krátké i dlouhé. Najdete zde i mé zážitky, básničky a názory, odkazy na mé oblíbené stránky a informace o mně. Budu ráda za každý komentář. Komentáře beru jako důkaz, že jste při čtení neumřeli nudou a máte dost sil, napsat, co si o tom myslíte:) S jakýmkoli dotazem, připomínkou či upozorněním se, prosím, obrať na Kirjabooks@gmail.com

Veverčí les - Ukázka!

5. července 2015 v 10:03 |  Veverčí les - Hlavní hrdinové, ukázky apod.
Jak jste si mohli všimnout v Profilu, píšu knihu. A jelikož se pomalu...ale jistě blížím ke stovce stránek (Mám 86), rozhodla jsem se, že vám představím hlavní hrdiny. Máma a její přítel mě v mé tvorbě podporují a tvrdí, že tu knihu můžeme vydat, až ji dopíšu. Přeci jenom bych byla 4. dítě v ČR, které vydalo knihu. Asi nejznámější z těch zbylých dětí je dned patnáctilatá K. Pokorná a její Králičí Válečníci, pokud vím. Tak proč bych nemohla napsat knihu Já?:) Pokud ji dopíšu, vydání by jste se mohli dočkat cca za tři měsíce. :D I když nevím, co se do toho ještě připlete.

Každopádně vám sem dávám menší ukázku z mé "knihy", která se jmenuje Veverčí les.

Ráno bylo chladnější než to minulé. Ami se otřásla, když uklouzla po studené ranní rose. "Brrrrrrrrr!" nahrbil se Jup. "Kde je Mája?" zajímala se zatím Tara a volala na kamarádku. "Tady!" zavolala Mája, která v dutině zahřívala ocasem ptáčata. "Májo!" oddechla se Tara, "Na malé jsme úplně zapomněli. Díky Aharwě, že ještě žijí." "Snad díky mně." Pousmála se Mája a vylezla ven. "Jůůůůůj!" zapištěla Ami, když viděla malé ptáčky. "Žížaly, honem!" přikázala Tara a rovnou pro nějaké doběhla. "Takže to je budeme vychovávat, dokud nevyrostou?" zeptala se Rita a s trochu otráveným výrazem vzhlédla k Taře. "No… Asi ano." Řekla Tara a ohlédla se za sebe na holátka, která natahovala krky po žížalách, které jim nosili Ami, Mája a Jup. "Jak je podle tebe naučíme lítat?" vyptávala se dál Rita. "To nevím." Odpověděla Tara a už chtěla odejít, ale Rita se dál dožadovala odpovědi. "Tak poprosíme nějaké ochotně opeřence, které potkáme." Uzavřela debatu Tara a hned šla za ostatními, aby nemusela v debatě pokračovat.
"jak to pokračuje?" otázala se Tara Ami, která běhala sem a tam se žížalami v puse a nosila je ptáčatům. "Jde to… Ale zdají se mi nějaká ošklivá. Ráno byla roztomilá, ale teď jsou taková… No..." Popisovala své dojmy z malých ptáčků Ami a chytala přitom hbitě do pacek utíkající žížaly.
O poledni začalo být docela teplo a přátelé se rozhodli, pustit Mikiho, Kikiho a Nikiho na chvíli ven z hnízda. Opatrně vzali tři ptáčátka a odnesli je před strom na trávu. "Víte, co jsem slyšel?" řekl jupiter a opatrně podal Mikimu žížalu. "Co?" ptali se přátelé. "Podle mě jsou tohle kosi. Podle hnízda, barvy vajíček i bzhledu ptáčat. A ptáčata opouští hnízdo po patnácti dnech. Takže tu můžeme počkat těch patnáct dnů a ptáčky tu nechat." "To jsi nemohl říct dřív? Bylo by míň starostí." Usmála se Tara a čumáčkem strčila do jednoho z mláďat. Jupiter se taky usmál. "Koukám, že se o ptáčky staráte hezky." Ozvalo se za veverkami. Byla to Aharwa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama