Jmenuji se Kirja Taitava a je mi 12 let. Na tomto blogu nejdete mé povídky všeho druhu, jednodílné i vícedílné, krátké i dlouhé. Najdete zde i mé zážitky, básničky a názory, odkazy na mé oblíbené stránky a informace o mně. Budu ráda za každý komentář. Komentáře beru jako důkaz, že jste při čtení neumřeli nudou a máte dost sil, napsat, co si o tom myslíte:) S jakýmkoli dotazem, připomínkou či upozorněním se, prosím, obrať na Kirjabooks@gmail.com

Žití na vesnici...

4. července 2015 v 10:29 |  já-Kirja

Netvrdím, že tenhe článek se vstahuje ke všem vesnicím. Výjimka potvrzuje pravidlo.

Co si představíte, když někdo řekne Vesnice? Budu hádat. Chaloupky, lidi, kteří se mezi sebou všichni znají a milují přírodu a vše v ní. Lidi, které rozumí přírodě a chrání ji. Mám pravdu?

Ano, máme chalupu. Nějakou dobu jsme tam bydleli, když jsem byla malá, ale asi jen rok. Taky jsem si myslela, že když je všude kolem les a louky, budou mít její stálí obyvatelé skvělý vztah k přírodě, budou ji milovat a neznečišťovat a já nevím co ještě. Ale není tomu tak.

Když mi bylo pět, viděla jsem, jak popravují prase. Nejdřív ho zastřelili. Pamatuji si, jak kvičelo. Potom ho pověsili na nějaký rám a dál to tu nebudu líčit, protože z pohledu na prasečí vnitřnosti je mi zle. ALe věřte mi, ten pohled asi nezapomenu. A to je ten skvělý vztah k přírodě. Jasně, ok, prasata se zabíjet smí, ale co jiná zvířata?

Vemte si ku příkladu naši sousedku. Vystřídala nejméně pět psů a po půl roce je vyměnila zase za jiné, protože ji omrzeli. Nechutné chování. Její psi nežili v domě ani v hezké psí boudě. Žili v nechutném kotci s vlastními výkaly a když je pustila, toulali se po vesnici, dokud je něco nezajelo. Nedávno jí umřel poslední pes Týninka, kteroj jsem znala od malička. Byla to neuvěřitelně hodná fena. A sousedka si pořídila malé štěňátko. To štěně trošku utíkalo, ale vždy se vrátilo. A ona ho dala do útulku, i když na ni bylo už zvyklé. Ne-chut-né!

A jak jsou na tom její kočky? No to si nepřejte vědět. její kočka má koťata pokaždé s jiným kocourem a pokaždé se nedožijí ani roku. ona je topí. Fuj! Jako vážně? Pamatuji si, jak ji vnnučka říkala, ať je netopí a ona řekla: "Ona se utopí stejně sama.". Bylo to pro mě hrozné. Viděla jsem, jak se ta koťata rodila. (fuuj). A viděla jsem, jak je bere,a by je utopila. Malá koťátka, menší než ta, která máte na fotce u Deníčku z tohoto měsíce. A musím říct, že to bylamoc hodná koťata.

A jako další případ si vezmeme souseda M. M je takový obyčejný pán. Ale víte, čím nás překvapil? Větou: "Pořídím si pušku a ty srny zastelím". Abych to vyvětlila, u naší chalupy je keř a tam žijí naprosto neškodné srnečky. Občas nám schodí květináč z okna, nic víc. A ten hajzl je postřílí? Ani náhodou!!!
A to nám ještě vyprávěl, jak chtěl zastřelit vlastní kočku. Netrefil se a ona ho kousla a pak ho museli očkovat proti nějaké... vzteklině asi:D| A že si to zasloužil? Jo.

Takže pokud si myslíte, že vesnice je lepší než město, vyvedu vás z omylu. Není. Ve městě mají skoro všichni psi páníčky, jídlo. Ve městě jsou různé útulky. Ve vesnici na vás každou chvíli vybafne nějaký děsivý kříženec pudla a boxera a pokusí si vás upéct.:D
NNe, já teď mluvím vážně. Je ot dost hrozné. Vše je chované na maso, všechno umírá. A to i domácí mazlíčci. Lidé na vesnici někdy nemají vůbec žádný vztah k přírodě. Copak nemají svědomí?:/ Netuším, ale je to nechutné. A to znám na vesnici kluka, který topil koťata schválně v sudech. Grr, nesnáším ho.

Takže to je snad všechno, nemám co říct.

Kirja T.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama