Jmenuji se Kirja Taitava a je mi 12 let. Na tomto blogu nejdete mé povídky všeho druhu, jednodílné i vícedílné, krátké i dlouhé. Najdete zde i mé zážitky, básničky a názory, odkazy na mé oblíbené stránky a informace o mně. Budu ráda za každý komentář. Komentáře beru jako důkaz, že jste při čtení neumřeli nudou a máte dost sil, napsat, co si o tom myslíte:) S jakýmkoli dotazem, připomínkou či upozorněním se, prosím, obrať na Kirjabooks@gmail.com

Život v říši fantazie

8. července 2015 v 16:59 | Kirja Taitava |  Téma Týdne!

Tohle téma mě docela zaujalo. Život ve snu ... To zní dobře:-D


Byla jednou jedna holka. Nebyla ani moc malá, ani moc velká, ani génius, ani hlupačka, byla to taková průměrná školačka prvního stupně ZŠ.
Na první pohled na ní nebylo nic zvláštního. Ani na druhý. A ani na třetí. Pro všechny byla prostě jen jedna z těch nevýrazných bílých oveček ve stádě. Měla kamarádky a měla normální rodinu, vše co měla bylo obyčejné.
Ta holka chodila každý den do školy, každý den ze školy, každý den si dělala úkoly. Kdykoli mohla, zasnila se do svého vymyšleného světa. Zavřla oči a představovala si vše, co kdy chtěla.

Přivítali ji její neobyčejní rodiče, kamarádi a zvířata. Se zavřenýma očima se tiše usmívala, když skoro jasně viděla svého okřídleného koně. "Jsem zpátky." Zvolala v duchu a ze všech koutů se vyrojili neobyčejně vypadající lidé, zvířata a rostliny. "Musíme zachránit královnu." oznámil muž, který vypadal jako vlkodlak, "Někdo ji unesl." Konečně nějaké dobrodružství! radovala se ta dívka a rovnou šla královnu hledat.
Brzy ji to ale omrzelo, ona stiskla pevně víčka a oběvila se někde úplně jinde. Byla na jakémsi statku. Koně, ovce, krávy i kozy se pásli pod dozorem malého pasáčka. "Ahoj, to všechn ta zvířátka uhlídáš sám?" zeptala se holka a zamířila k pasáčkovi. "Jo. Hlídám je každý den. Jmenuji se Kuba. A ty?" "Já..." zaváhala holka, "Jmenuji se Lenore." vymyslela si nakonec jméno.
"Je tu zlý drak." řekl Kuba.
"Drak?"
Jo. A chce mi sežrat zvířata."
"Aha. Tak to já radši půjdu."
"Nenechávej mě tu!" prosl pasáček.
"Já... víš už musím." Dívka věděla, že pasáčka přeci může navštívit, kdy chce.
"Víš co? Dám ti tenhle meč a tím mlžeš draka zabít. Je kouzelný." rozhodla se holka a kde se vtal, tu se vzal, meč celý ze stříbra.
"Děkuji, Lenore. Tak ahoj."
"Ahoj."

"Lenko! Lenko!" ozvalo se najednou. Dívka otevřela oči. "Lenko, ty spíš o hodině?!" zlobila se paní učitelka. "Ne,.. mám jen velkou fantazii."
"Fantazii očividně máš, když si myslíš, že ve slově Kobyla se píše měkké i." zakroutila hlavou paní učitelka, sebrala z Lenčiny lavice test z českého jazyka a odešla.
"Vítej pryč ze snu, Lenko... Lenore." zašeptala Lenka a v tu chvíli začalo zvonit
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slimak Slimak | 9. července 2015 v 12:24 | Reagovat

Není ten příběh o tobě? :-)

2 Mischelle Mischelle | Web | 9. července 2015 v 17:08 | Reagovat

Hezky napsané :)

3 Kirja Kirja | Web | 19. července 2015 v 0:00 | Reagovat

[1]: Ne, není:) Přišel sám.

[2]: Děkuji:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama